O knize: rok / NATALIA GALKINA. Souostroví svatého Petra. M., „Text“, 2000, 333 s. Kniha petrohradské spisovatelky Natalyi Galkiny je v podstatě románovou cestou po čtyřiceti ostrovech, které tvoří souostroví, na kterém se nachází známé město Petrohrad. Nicméně, ať se ty a já touláme po jejích alejích a nábřežích, jakkoli budeme nahlížet na siluety slavných paláců a katedrál, nebudeme zde moci vidět to, co viděli hrdinové této knihy - mladý muž Valery (v budoucnu významný umělecký kritik) a polojaponská kráska Nastasya. Neboť ti dva, jako všichni opravdoví milenci, mají zvláštní vidění, zvýšený sluch, nelidskou bystrost, dar vidět, slyšet a všímat si toho, co všichni ostatní lidé nevidí, nevnímají. Při pohledu do budoucna lze poznamenat, že ve chvíli, kdy se Valery konečně vzdá své lásky, svět kolem něj okamžitě potemní, magie zmizí a nic - ani vědomí splněné povinnosti, ani sláva, která k němu přišla - může toto nahradit. "Teď," připouští Valery, "rozlišuji lidi, kteří milují a jsou milováni, od ostatních, kterým bylo jako první dáno pochopení světa." Svět tak, jak jej vidí milenci cestující po ostrovech Něva – v říčním autobuse, na lodi, na vyjížďce, na nafukovacím gumovém člunu, v autobuse, pěšky – zachovává ve své vrstvené podstatě události a postavy dávných dob. éry, a když se objeví hodní diváci, předvede své schopnosti a vytáhne vše, co potřebuje, jako kouzelník z prázdné krabice. Čas od času se v oblasti ostrovů objeví dlouhovlasý muž s divokým pohledem, oblečený v roztrhané krvavé košili, který je snadno rozpoznatelný jako Grigory Rasputin. Zamilovaný pár na procházce poblíž New Holland narazí na hrubého námořníka, z něhož se vyklube slavný „námořník Zheleznyak“, který si prst ozdobil ukradeným diamantem. Na Krestovském ostrově se navždy usadil stín posledního polského krále Stanisława Augusta Poniatowského. Ostatně právě zde se kdysi odehrávala jeho setkání s budoucí Kateřinou Velikou. Na dalším ostrově, zvaném Ovchim, se v temnotě noci před cestujícími v temnotě noci zjevuje „Palác špionů“, který postavil Peter, s kroky směřujícími přímo do vody s tajemným trpaslíkem, strážcem královské komnaty. Po vlnách Něvy se vznáší úžasný železný ostrov, který kdysi postavil Angličan Bird na příkaz Petra Velikého. Na jeho palubě naši cestovatelé vidí čtyři dívky a chlapce v námořnickém obleku procházet se mezi železnými stromy. Za chvíli jejich místo zaujme sám otec rodiny car Nicholas II., který si mimoděk povídá s Matildou Kshesinskaya. Poblíž Pulkovských výšin, poblíž fontány postavené architektem Thomasem de Thomonem, se scházejí k pití čarodějnice – milovnice palindromů a kdesi v Kolomyagi vysazuje Čukhonka Marya Pavlovna nádhernou zahradu, která až podezřele vypadá jako ráj. Kromě duchů královských a slavných jsou ostrovy v deltě Něvy plné i zcela obyčejných duchů. Takzvaní „překladatelé“, „podkopači“ a „kopaři“ se zde vyskytují ve velkém množství. Stíny všech těch rybářů, sekaček a dřevorubců, kteří v dávných dobách obývali pobřeží. Ostrovní duchové, zahalení do viskózní říční mlhy, smáčená deštěm, unášeni větry spolu s náručí listí stromů, se v těchto končinách cítí dobře. Ne nadarmo autor čtenáře varuje: „Předměty, všechny detaily existence Svatopetrského souostroví, jsou reverzibilní, neuchopitelné, plné čarodějnictví, hrají do davů, zdvojují, ztrojnásobují, fragmentují, spojují, získávají ztrácejí se, objevují se a mizí. Na ostrovech souostroví buďte opatrní...“ Nás, žijící v tzv. éře technologického pokroku, však pravděpodobně nic takového nepotká. Protože nemáme průsmyk na ostrovy, kde se Valery a Nastasya cítí jako doma. Láska v naší dnešní literatuře přece jen pohasla, spěchá ke špinavému vtipu nebo chladu.